Glassy Stare

Příběhem řízený psychologický zážitek, kde paměť mizí, ticho houstne a něco čeká ve tmě.

Wilbur má dnes schůzku – jednu, na kterou čekal s tichým, zvláštním očekáváním. Jeho snoubenka by měla dorazit do bujné zahrady u jeho sídla. Večer, až se vzduch naplní vůní vlhké země a zvadlých květů, posadí se spolu na lavičku u vyschlé fontány a jako dříve budou mluvit tiše, téměř šeptem, aniž by si uvědomovali, jak čas plyne. Velmi brzy řekne něco něžného – možná stejná slova, která jí říkal loni v květnu nebo předtím v zimě. Velmi brzy… nemoc pomine.